Šikana

Z PWiki
Přejít na: navigace, hledání

Definice

Opakované týrání, zotročování, ponižování nebo omezování jedince nebo skupiny jiným jedincem nebo skupinou prostřednictvím agrese či manipulace.

Charakteristické vnější rysy šikany

záměrnost jednání

  • nepoměr sil mezi agresorem a obětí (zpravidla vlastní fyzická síla, početní převaha agresorů; psychická převaha nad méně odolným jedincem)
  • samoúčelnost agrese, šikanujícímu nejde primárně o dosažení konkrétního cíle, zisku (sama agrese je původním a hlavním cílem šikany, protože je nejmarkantnějším stvrzením převahy útočníka, proto mu poskytuje nezastupitelné uspokojení)
  • její opakování (jednorázovou agresi není možné považovat za šikanu v případě, že se agresor a oběť již znovu nesetkali).
  • Kritéria šikany

„viditelnost“ šikany

  • šikanování zjevné (fyzické útoky, psychické ponižování, vydírání) a skryté (vyloučení ze skupiny), Kolář mluví o šikaně přímé a nepřímé, obsahově je však oboje dělení velmi blízké
  • míra nutné aktivity oběti – pasivní snášení útoků a nedobrovolné vykonávání příkazů agresora
  • forma útoku – fyzické nebo verbální šikanování, dále i ničení a odcizování osobních věcí.
  • Tradiční křtící rituály zacházení s nováčky nejsou šikanou v pravém slova smyslu. Od šikany jako takové se odlišují tím, že „slouží spíše zábavě, jsou jednorázové, oběť je podstupuje dobrovolně, ví, že jde o zkoušku, vše se řídí pravidly a zvykovým právem“. Vhodnější je tedy patrně označení „praktiky blízké šikaně“.

Stadia šikanování

(definoval Michal Kolář, 1997)

Zrod ostrakismu

  • Mírná, převážně psychická forma násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Není oblíbený, není uznávaný. Ostatní ho odmítají, nebaví se s ním, neberou ho do party. Pomluvy, intriky, „drobné“ legrácky proti němu.
  • Může k tomu přispět i pedagog. Buď někoho úmyslně preferuje (oblíbenec učitele), nebo ho naopak sráží pro jeho nedostatky.

Přitvrzování manipulace, počátky fyzické agrese

  • Ostatní spolužáci slouží jako „hromosvod“. Odreagovávají se na oběti, zatím mírná fyzická agrese (nemusí to být pravidlem). Psychické násilí graduje.
  • Vytvoření jádra – utvoření skupiny agresorů, nešikanuje se nahodile, ale systematicky. Objevuje se tzv. falešná solidarita (normou třídy je nebonzovat).
  • Vzniká pyramida šikanování: Agresor/agresoři -> jejich pomocníci, nohsledi, přisluhovači → mlčící většina, přihlížející → oběť/oběti
  • Mlčící většina neubližuje, vnímá, že je to špatné, ale oběti nepomohou ani nebonzují („Dobře, že se to neděje mně…“).
  • Oběť se smiřuje se situací, ale snaží se agresorům vyhýbat (přestávky tráví v jiném patře, není ve třídě, na záchod chodí jinam, než na nejbližší apod.)
  • Klíčové stádium pro řešení šikany!

Většina přijímá normy agresorů

  • „…to je normální…“, „…toho mlátí každou přestávku…“, „…to už trvá dva roky…“
  • I děti, které se vyvíjely morálně odpovídajícím způsobem přijímají normy skupiny agresorů, které jsou nepsaným zákonem.
  • Oběť přijme svou roli, aniž by se agresorům vyhýbala. Může se dokonce stát, že agresory sama vyhledává – pociťuje jistou závislost. Navenek mohou agresoři působit jako kamarádi.

totalita neboli dokonalá šikana

  • Násilí jako normu přijímají všichni v kolektivu. Dvě sorty ve skupině. Jedna skupina má všechna práva, druhá žádná.
  • Agresor oběť využívá jako svůj majetek – ztrácí poslední zbytky zábran, nebojí se trestu, nepřipouští si ho. Oběti připadají normy skupiny normální, bere je za svůj úděl.
  • Oběť agresora brání – prožívá bolestivou „jistotu“ – ví co ji čeká, nepředvídatelnost utrpení je minulostí.

Určení stádií

  • Počáteční stadium – otevřenost kolektivu, mluví o problémech
  • Pokročilé stadium – uzavřený kolektiv, ustrašenost, případná zranění oběti vysvětlována často pochybným způsobem
  • Pokročilejší stadium očekáváme zhruba po 3 měsících.

Oběť

  • Dává si šikanování za vinu, myslí si, že si za to může ona.
  • Bojí se mluvit – strach, že agresor zvýší aktivitu. Nechce s problémy za rodiči či psychologem, protože se bojí, že situaci vyřeší blbě a situace bude ještě horší. Také se oběť stydí, je ponížena, bojí se, co mu na to řeknou (jsi posera, buď chlap, tak jim to vrať!)
  • Často si nechá věci líbit – raději ať je klid, ono to přejde. Už je to za mnou.
  • Chce mít agresory v přátelském vztahu, nechce posilovat nepokoje.
  • Často se snaží přemýšlet o tom, co dělá špatně vůči okolí, hledá na sobě chyby, které se snaží měnit, ale nepomáhá to.
  • Často nechce do školy, vymýšlí si proč nejít. Dokonce může mít fyziologické problémy způsobené špatnou psychikou (bolesti břicha, hlavy, horečky,…)
  • Následky mohou být i po skončení problému. Tzn. například dítě změní školu, už je v klidu a v tu chvíli to na něj padne – uvědomí si, že to vlastně bylo mnohem horší, než si uvědomovalo.

Typy agresorů

Hrubián

  • Primitivní, impulzivní, nevybitá energie, kázeňské problémy, narušený vztah k autoritám
  • Šikanuje masivně, tvrdě, vyžaduje absolutní poslušnost, používá šikanu cíleně, zastrašuje jí ostatní
  • Rodinná výchova: často se projevuje brutalita, agresivita, domácí násilí (agresoři násilí vrací, opakují)

Slušňák

  • Kultivovaný, narcis, sevřený, úzkostlivý, sociálně zdatný, navenek slušný, mnohdy prodlouženou rukou autority
  • Mohou se vyskytovat sadistické sexuální tendence, chová se jako „mozek ubližování“ – má přisluhovače, využívá ostatních s potřebou participace na vlivu a moci „velitele“
  • Cílené a rafinované násilí a mučení, děje se ve skrytu, beze svědků, je opatrný.
  • Rodinná výchova: často důsledný a náročný přístup, vojenský dril, nedostatek lásky

Srandista

  • Optimistický, dobrodružný, zábavný, sebedůvěra, výmluvný, oblíbený a vlivný, většinou zvýšená potřeba pozornosti (tu si získá uskutečňováním zlomyslností, a škodolibostí vůči obětem)
  • Zajišťuje „divadlo“ pro diváckou obec" a tím si zajišťuje pozornost a přijetí, snaha vypíchnout „humorné“ a „zábavné“ stránky šikany.
  • Rodinná výchova: Nebyla zaznamenána významnější specifika, v obecnější rovině subdeprivace (mírnější forma deprivace, dlouhodobě neuspokojované potřeby) a absence duchovních a mravních hodnot v rodině. V chování rodičů lze předpokládat častější ironizující postoje, cyničnost, sarkasmus a výrazný smysl pro černý humor.

Charakteristika přihlížejících – mlčící většiny

  • Konání bezpráví se postupně stává normálním, protože ani dospělí (autority) s tím nic nedělají.
  • Nedostatečná či snížená míra občanské statečnosti s rozptýlenou zodpovědností. Původně často pozitivní morální profil, ale podrobí se tlaku agresorů kvůli nedostatku podpory. Před šikanou se cítí paralyzovaní a bezbranní. Snižuje se tak jejich morální a mravní úroveň.
  • Pokusy o šikanování se jich nedotýkají, nesoucítí s obětí. Se šikanou nesouhlasí, ale neprojevují snahu zabránit útokům trýznitelů. Mají-li výhrady, bojí se agresorů (paralyzovaní). V pokročilých stádiích hodnotí vše s ohledem na svůj prospěch.
  • Na násilí neupozorní
  • Agresory nezastaví
  • Později násilí tolerují
  • V pokročilých stádiích šikany se mohou i aktivně zapojovat

Šikana na pracovišti (v týmu vedení)

  • Mobbing – znepříjemňování života na pracovišti. Charakteristická je pro ně skrytost, rafinovanost a zákeřnost. Při rozhodování, zda už jde o mobbing, se užívá tzv. Leymannova pravidla: za mobbing lze považovat pouze chování, které se objevuje alespoň 1× týdně po dobu minimálně 6 měsíců. Někdy bývá pod mobbing zařazováno i sexuální obtěžování na pracovišti, jiné pojetí vymezuje mobbing jako špatné zacházení bez sexuální či rasové příčiny. Dle výsledků výzkumu z roku 2002 je obětí mobbingu 4–8 % pracujících.
  • Bossing je druh mobbingu specifický tím, že šikany se dopouští nadřízený pracovník. Příčinou bossingu může být strach o vlastní pracovní pozici, obavy, že by ho mohl nahradit jeho podřízený. Spouštěčem může být také „tlak shora“, kdy vedoucí pracovník na podřízeného přenáší frustraci z vlastního neúspěchu.

Řešení (školní) šikany

  • Důležité je podporovat zdravé třídní / školní klima pomocí primární prevence.
  • S vedením (školy), nikdy přímo s agresorem – může se obrátit proti rodiči šikanovaného dítěte. Rodič agresora si nechce přiznat, že jeho dítě je šikanátor.
  • Řešit vždy s prostředníkem – vedením (školy), zřizovatelem, pokud nezabere, tak s policií.
  • Postup dokumentovat – emaily, screeny obrazovky u kyberšikany atp.

Další zdroje

Pološero (krátký dokument České televize, skutečné události) Minimalizace šikany, Kateřina Vágnerová a kolektiv, ISBN: 978–80–7367–611–7 Bolest šikanování, Michal Kolář, ISBN: 80-7178-513-X