Psychické riziko

Z PWiki
Přejít na: navigace, hledání

Prevence psychického poranění

Před akcí komunikace s účastníky, komunikace s rodiči, zdravotní deklarace (třeba v přihlášce do oddílu), nové děti je dobré "odzkoušet" na kratší akci.

Na akci je dobré rozdělit si účastníky tak, aby se každý z vedoucích zaměřil na "přidělené" účastníky a sledoval je se zvýšenou pozorností, zda jsou po psychické stránce v pořádku. Zároveň lze skupinu sledovat pomocí rozhovorů, ranních servisech s metodami hodnocení psychické pohody (např. metoda teploměr) apod.

Účastnickou skupinu ovlivňuje i téma akce a propagace.

Psychicky náročný program

Pokud víme, že bude program psychicky náročný, je důležité, aby byli na místě i po programu vedoucí, které si mohu účastníci vzít stranou, je důležité mít na program jako vedoucí i účastník dostatek energie a zařadit po skončení programu reflexi.

Zvláště psychicky náročné jsou hry zaměřené na hodnotový systém!

Po skončení programu je dobré, aby si účastnící vytvořili plán, jak s novou zkušeností naloží. Dále je nutné účastníky v reflexi vrátit do reality třeba i přechodovým mini-rituálem (např. vzájemná masáž). Při extrémech je dobré mít mentora, nezaujatého člověka, který program zhodnotí a popíše rizika, kterých si tvůrce programu nemusí všimnout.

Strategie krizové intervence

(VaŠe schéma: Karel Vašta + Josef Šebesta)

V prvních dvou bodech navazujeme vztah s psychicky postiženým a zjišťujeme, co se děje. V bodech 3 a 4 probíhají vyrovnávací strategie.


1. Rozšíření tunelu vidění + ukotvení + stabilizace účastníka

Je nutné nejprve účastníka zklidnit, dostat ho z afektu. Ukotvení lze dosáhnout dotykem, pobídnutí k sednutí si, držení se židle, opření se o strom… Účastník se musí soustředit na zklidnění svého těla. Může dopomoci i hyperventilace.

2. Vytvoření zakázky, formulování vzájemné dohody

V tomto bodě se formuluje další postup - přijdeš za mnou Ty, až se na to budeš cítit? Chceš si o tom promluvit teď? Půjdeme se projít? Dáš si kafe a řekneme si, co se stalo?

Poté se pokoušíme zjistit, co se stalo, co je klíčový problém. Částečně chlácholíme. Ptáme se na hezké prožitky. Ujasňujeme si propojení hry a reality. Působíme jako terapeuti, ne jako detektivové. Rozhodně nedáváme najevo nepochopení a vyhýbáme se slovním obratům jako "to se stává, někdo to být musí".

3. Formuluj, co dál

Chceš být na chvíli sám, půjdeme si zaběhat, chceš si raději povídat o něčem jiném? Jak dál na akci? Půjdeš pak mezi ostatní? Pozor na nerozhodnost! Věc se musí uzavřít. Nabídni vidinu budoucnosti, navrhni možnou jinou roli a včasné předchozí upozornění na podobné aktivity a situace.

4. Posuď rozhodnutí o dalším chování

Je nutný/možný transport domů? Nemůže si účastník ublížit? Vyrovnává se? Vytvořili jsme skutečně dohodu a naplňuje se?